na Blog.cz

Ave Biskiti!

Dneska to vezmeme stručně, protože dějepis a chemie čekají až jim budu věnovat pozornost, kterou si zaslouží. Mě ale stejně víc než Mary Currie Sklodowská zajímá co hrajou v Cinestaru, jaké bude zítra počasí, jaký je aktuální kurz libry a dolaru a jak vlastně hodlám udělat tu proti kuřáckou kampaň. Nakonec vymyslím něco ve stylu "Nekuřte nebo dopadnete jako Mary Currie Sklodowská-smrt vás nemine a nestihnete poznat slasti smrti následky ozáření radioaktivních prvků." Originální a jedinečné.

Protiklady se opravdu přitahují. Já jsem dýchající důkaz tohohle tvrzení. Já jsem ctižádostivá mrcha věčně s úsměvem která ví co chce. Honza je životem proplouvající tvor který je nad věcí a jenom máloco ho vykolejí. On kouří jednu cigaretu za druhou a já vedu proti-kuřácké kampaně a kouření odsuzuju. Naštěstí máme i shodné vlastnosti-stejný smysl pro humor a oba se rádi smějem. Očividně to stačí. Takže kašlete na předsudky a dejte najevo svoje city. Osobně si myslím, že tvrzení "Jaro je čas na lásku" je postvené na hlavu a jaro je možná čas alergií. Je něco krásnějšího než procházka s milovaným člověk mezi spadaným listím? Ráda se koukám jak listí tančí ve větru. Hlavně v nezáživné hodině češtiny si ten pohled umím vychutnat.

Mějte se fajn Biskitci, co nejdřív se vám zase ozvu :)

Z nedostatku lepší zábavy a z obsazení křesla u televize moji filmomilnou sestrou jsem se usadila do křesílka před počítač za účelem popsat vám pár minulých dnů z mého pohledu.

Hned na úvod se musím zamyslet nad svým stylem psaní. Někomu se to možná líbí, Denisa obdivuje moje schopnosti formulovat svoje myšlenky do složitých vět a mě to rozčiluje. Možná to je jenom můj pohled na věc, ale píšu prostě zvláště. Složité slovy a věty se spoustou podivných slov, sem tam slovo, které jsem exkluzivně vymyslela a spousta, spousta slov navíc. Všimněte si, že i obyčejný úvod se protáhl do 6 řádků. A to jsem ještě ani nenaznačila co vám chci vlastně povedět. Mám štěstí, že nejsem muž tudíž mi odpadá povinost klečet a žádat dámu (popřípadně muže) o ruku. Neviná věta o 4 slovech by v mém případě vyústila v půlhodinovou přednášku o škodlivosti kouření. Když už jsme u toho kouření odsuzuju a jsem zásadně proti. Hnusnější zlozvyk než kouření je snad jen okusování nehtů neumytých nohou na veřejnosti. Není nic horšího než si jít sednou na kafe a vedle u stolku dvě čúzy kouří jak fabrika na zpracování koksu. Nechte nadechnout naše plíce! Krásný slogan viďte?! Budu ho muset někdy aplikovat v praxi. Ještě budu muset od Polevy získat autorské práva. Abyste rozuměli Poleva, vlastním jménem Holeva je můj nejoblíbenější spolužák. Nosí mě do učebny počítačů do 4. patra. Umí mě rozesmát a všímá si, že mi náušnice ladí s tričkem. Takového kluka musíte milovat. Jestli vy ne tak já určitě.

Zítra mě čeká úžasný den. S kamarádkou ze základky si dáváme sraz a věřím že skončíme až v pozdních hodinách večerních nebo v brzkých hodinách raních. Neděle tak skvělá nebude. Hromada sešitů, které čekají až je otevřu a strávím nad nima ty nejkrasnější roky svého života čekají. O úvodu do Sociologie radši ani nemluvím. Přesněji nepíšu.

Ještě vám musím svěřit pár detailů "Jak jsem si psala o autogram". Ze zcela nevinného psaní dopisu vznikla hodina plná smíchu S Kristýnou jsme se vybavily průpiskama, dopisním papírem a anglickým slovníkem, přesvědčené jak si potom ještě zajdem na čokoládu. Bejprve jsme psaly nanačisto a potom 2 hodiny načisto. Vytrahala jsem celý svůj milovaný blog s hrošíkem určeným k milostné korespondenci. A to jsem si myslela, že na něho bude psát ještě moje dcera. Než jsem rozepsala ruku do stylu čitelného psaní půl bloku bylo pryč. Poslední papír a finální verzi jsem dopsala po 2 příšerných hodinách a položila ho na postel. Vydala jsem vítězoslavný pokřik a pustila se do smrkání-mám ještě pořád rýmu. Kapesníček jsem odhodila kdesi za sebe na postel a šli jsme hledat nějakou tu kavárnu s cílem zajít si na horkou čokoládu. Na rukách mám mozoly jako kovové 50-ti koruny. Když jsem se vrátila domů vzpoměla jsem si na ten zázračný dopis a šla jsem ho najít. Místo mého pečlivého psaní jsem našla provlhlý papír s jednou velkou modrou skvrnou. Ano, tušíte správě. Promočený kapesník přistál na dopise. Pro příště jsem rozhodnuta použité kapesníky házet do koše a ne do postele. Zabráním tak ničení dopisů a rozmnožování virů.

Na závěr mám malý dotaz na bdící čtenáře - co si myslíte o mém stylu psaní vy?

Venku je jako z hororu o počasí a mě je blaze. Inu jako na nákupech v Praze. Nechápu se a nechápe mě nikdo v okolí. Je mi prostě fajn. Cítím se lehce jako motýlek. V angluičtině jsem měla záchvat smíchu až jsem musela na chvilku ven se jít uklidnit. No, nijak zvlášť motýlkovsky jsem se při tom necítila.

Můj duševní stav se moc neshoduje se stavem fyzickým neboť mě dostihla virová nákaza ničící nosánek a která u mužů vyvolává představu týdne v posteli s čajem a ženuškou předčítající Mladou Frontu Zítra. Ano, řeč je o rýmě. Příšerná nemoc která mi na 24 hodin denně přilepí kapesník k nosu. S bílím flekem uprostřed obličeje připomínám slona po amputaci chobotu. I ty zvuky by tomu odpovídaly. A než se doplazím až do 4 patra zním jako slon, který, jak se říká, mele z posledního. Odmítám se zůčastnit tělocviku na střední stavební škole. Odmítám sedět s Polevou, který už je mimochodem taky infikován, sedět v němčině, protože smát se s kapesníkem u nosu je poněkud zvláštní a pro dámu nedůstojné.

Když už jsme u toho pro dámu je taky nedůstojné schválně trefit spolužáka do hlavy těžkým kruhem z nějaké šílené hry. Můžu jenom říct, že si to zasloužil a že doufám, že až se probere z kómatu uvědomí si, že se chová jako ošklivější název pro prasečí maminku. :D

Pokuď váš třídní koletiv čítá taky tak "milého" kluka stačí když mu vzduchem pošlete do hlavy trojúhleník s ryskou. Když bude mít v hlavě až po rysku trojúhlník přestane otravovat a chvilku se zdří v nemocnici kde si ho užijou taky studentky a studenti oboru zdravotnický asistent a ošetřovatel.

Naprosto ideální by bylo zalézt do peřin s "Pýchou a předsudkem" a zijstit jak je to vlastně s tím zasnoubením Elizabeth a pana Darcyho.

Kdybych se neflákala u počítače možná už bych to veděla. Takže se s váma protentokrát loučím a jdu se zahrabat do němčiny a číslovek. Ale neslyšíme o mě naposledy!

Mějte se fanfárově :)

Po včerejším výbuchu vzteku (už jsem vám psala, že jsem až moc temperamentní?) následovala terapie učením při kterém jsem se dokonale zklidnila. Doknce natolik, že jsem schopná tohle psát bez nadměrného mlácení do klávesnice :). Pořád mě sice rozličuje to pitomé menu, ale po včerejší úvaze nad fyzikou jsem se rozhodla, že nový blog ani cokoliv jiného zakládat nebudu. Stejně už nemám tolik času co dřív a budu ho mít čím dál tím míň takže zůstanu tady. S tím menu se budu muset nějak poprat, dočasně je mimo provoz.

Vždycky se rozlčílím nad takovýma blbostma. Vytáčí mě když nad něčím strávím spoustu času a stejně to nikdo neocení, protože to v závěru nejde. Jaké to štěstí, že existuje němčina a německé číslovky, které musím do úterý umět. A představa úžasného popříštího týdne. V podstatě se těším i na tenhle týden.

S kamarádkou ze základky si dáme sraz nad horkou čokoládou se šlehačkou, s Májou obejdem obchody v touze po dokonalých dárcích pro rodinu na Vánoce, máma bude mít narozeniny a já konečně trumfnu ségru v dárku. Můj dar s velým D se nemůže rovnat jejímu daru s malým d. Tu rivalitu a soutěživost mám v krvi od narození.

Snad vám taky konečně nafotím nový článek do rubriky moje nákupy. Z mé skvělé vesty s kožíškem, čokoládovýma teniskama a všema těma skvělýma kouskama ještě nepublikovaných z Prahy budete určitě unešeny stejně jako já. I když spíš je to myšleno pro inspiraci. Já osobně se ráda koukám na to co si koupily jiné holky a nechávám se inspirovat tím co se mi líbí nebo si nechám poradit kam zajít.

Taky mám konečně sáhodlouhý seznam "jak si napsat o autogram" takže budu psát a psát a psát. A procvičovat angličtinu. A nepřipouštět si Kristýniny šílené návrhy co přibalit k dopisu. Vážně nestojím o podpis na kalhotky ani na jinou část spodního prádla.

Užívejte si každý den příštího týdne jako kdyby nepšelo a nemuseli byste se vyhýbat špinavým kalužím :)

Tak tohle je vžně poslední kapka. Už hlededám kam se přestěhuju. S blog.cz končím! Neustále přeskakování v menu (sami se podívejte), samosmazání článků (před tímhle naštvaným byl i jeden pozitivně laděný, který se ovšem po 20 minutách psaní nezobrazuje ani vám ani mě. Do blog.cz jsem dala spoustu času, ale takhle už to dál nejde! V nejbližší době vám dám vedět kam jsem se přestěhovala! Nebo skončím s blogováním úplně. Už mě nebaví pořád dokola zakládat nové a nové blogy od začátku se s nima piplat a pak je prostě smazat. Kolik času dá než ho zprovozním a potom to končí naštvaným článek a nechutí s vidinou další práce na novém blogu...

Musím vám dát vedět, že mě stále ještě nepostihla žádná tragická nehoda, která by měla za následek delší výpadek blogu. Je mi fajn, dýchám, zpívám, učím se a žiju.

Dneska mám takový ten povznášející pocit. Ani nevím proč nebo kvůli čemu, komu. Prostě se cítím lehce a svěže jako bych chodila bosa po mokré trávě. Takový ten pocit, že mě nemůže nic rozhodit. Ani Dýchavičná Jóna se kterou jsme měli 2 hodiny zeměpisu. Ani moje elegantní zakončení hodu medicimbalem. A už vůbec né moje příšerné výsledky skoku z místa. Komu sejde na pitomém tělocviku? Hlavní je, že mám kolem sebe fajn lidi, se kterýma se můžu zasmát všem těch "životním" nezdarům. Většinou jsem v pohodě a nenechám se rozhodit maličkostma. K čemu mi bude moje jméno na školních tabulkách nebo nejvíc jedniček v záznamovém archu když budu utrápená a vystresovaná husa, která hrozí každou chvilku infarkt? Chci se smát v zeměpisu blbosti Jóny, v angličtině strkat do rádia barevné propisky a v němčině dělat šílené rozhovory s Majkím. Možná, že jednou nebudu moci říct, že jsem vždycky všechno uměla a byla jsem maximálně našprtaná, ale že jsem zažila ten pocit smát se až k slzám. Že jsem zažila jak je fajn, když ti Denisa řekne, že se s jí s tebou dobře směje. Že mě měli lidi okolo rádi taková jaká jsem byla. A že vím jaký je to povznášející pocit nést v ruce vrcholně stylovou elegatní tašku Donny Karanové. :)

Žijte pro své sny a pro to co je v životě doopravdy důležité!

Můžu vám prozradit, že za moje dnešní rozpoložení může jeden nejmenovaný kudrantý kluk s nebesky modrýma očima ;)

Po týdnu stráveném ve škole o sobě dávám znova vědět. Ještě pořád žiju, akorát mě pohlitil školní maraton. Všechny ty učebnice, referáty a nové kamarádky a kamarádi. Musím se vám přiznat, že ještě pořád nemám koupený školní batoh. Ale zase už mám obalené všechny knížky. Všechny kromě češtiny. A mám nové pouzdro Roxy. Stejné značky i peněženku, ale nějak z ní nejsem nadšená. Mám přečtenou půlku Manon Lecaut a nalepovací řasy. Zamilovala jsem si vanilkové kouzelné brčko a v angličtině už nikdy nebudu sedět jinde než vedle Domči.

Vezmeme to popořádku.

Jak už jste si určitě všimli blog má nový vzhled. Osobně se mi líbí, ale blog.cz mě zase naštval. Barvy různě přeskakujou, menu je naňahňané na sebe ať dělám co dělám a vážně mi leze na nervy ta lama co ji mají všichni blogaři před sebou když něco píšou. Ano myslím tu příšernou zjebku, novou tvář blogu.cz. Na co vlastně tahle modernizace je? Osobně se mi to nejen nelíbí, ale ještě mě to otravuje a stěžuje co se dá. Už mám adresu nového webu. Ale ještě chvilku tady snad vydržím. A design je opravdu krásný.

Do školy mířím ještě pořád z úsměvem. 1 z matiky potěší. Referát do vzk už méně, ale to víte když má někdo wikipedii v hlavě :D. Beru to jako kompliment. Žádný vážnější problém zatím nenastal pokuď vynechám přesazení v němčině i s Michalem do první lavice. Jestli se nezklidníme asi se každý nedobrovolně odstěhujem na opačné strany třídy. Angličtina je pohodová s Domčou po pravici a Josefkou s Manféred na lavici. Pochopíme pouze my 2 :)

Teď uvažuju jestli jsem se s vámi podělila i o zážitky s adapťáku. Shrnu to do pár vět-úžasní lidi, úžasné hry, úžasná zábava, úžasné 2 dny. A úžasný Valenta. Alias Verča. Když hodíte s kopce šipku a cestou dolů uděláte ještě 2 salta jinak než Valento vám říkat nebudou. Pokuď ne pravděpodobně nemáte ve třídě Míšu. Házení vajec z oken, opilí hasiči na střeše, zapomenuté pyžamo, svazování nohou a spousta smíchu je na delší povídání.

Dokonalý photoshoot zoufalé hospodyňky a Mikeovy manželky Susane Mayer alias Teri Hatcher.

Krásné ráno přeju :)

Moje je 100%krásné . Míchané vajíčka a pomerančový džus na snídaní, jako dezert křížovka a potom blog, který začínám zanedbávat. Trestuhodné. Odpoledne mě čeká biologie, němčina a fyzika-převody jednotek. Můžu jenom vzpomínat na pohodovou základku. Což mi připomíná, že jsem se tam chtěla stavit. Musím si to napsat do seznamu co musím udělat. Do listopadu se k tomu snad dostanu :D. Včera jsem místo lenošení u vody měla pohnout s tím seznamem. Už je 2 a půl stránky dlouhý. Ale poslední pěkný den zapinkat nad učením nebo vyřizováním je škoda. A zítra adapťák! Senza :)

Konečeně jsem taky vařašila položku 1 napsanou velkým červeným písmem- ICQ! K něčemu byla ta stávka ICQ přece jenom dobrá-nové číslo mají jenom lidi s kterýma si chci opravdu psát. Bohužel jsem nesehnala číslo jednoho z mých nejoblíbenějších kontaktů :/. Tak snad se ke Spingimu zase někdy dopíšu :)

Koncem roku se dostanu i na prkna, které znamenají svět. Jsem totiž ve školním divadle.

V říjnu se určitě zastavte ve Fann parfumériích a pokochejte se pohledem na to úžasné zrcátko Bvulgari a tašku DKNY, kterou dostanete jako dárek k hříšně drahým parfémům.

Ještě si vám musím postěžovat na povinou četbu. Když jsem konečně přepsala celý list knih povinných k přečtení myslela jsem, že je to seznam na celé 4 roky. Velice rychle jsem byla vyvedena z omylu. Musím připomenou, že já čtu opravdu ráda a nemám se čtením žádné problémy. Ovšem pokuď přečtu půlku toho seznamu do maturity můžu si poblahopřát.

Mám vždycky tolik co říct, ale v okamžiku kdy se přihlásím to všechno zapomenu a vyjde z dlouho očekávaného článku naprostý blábol.

Můj premiérový výstup v němčině se dá ohodnoti celkem kladně. Když vezmeme v potaz, že jsem v sešitu měla napsanou výslovnost a vedle sebe Míšu Holevu nešlo to ani jinak. Němčina jako jazyk se mi protivý a líbí se mi pouze slovoa "čúz" a "di kurve". Navíc se mi strašně plete s angličtinou a francouštinou. Místo "najn" říkám "non" místo "ich bin" "je suise" a na místo ostatních podivně znějících slov si dosadím vždycky něco ze svých znalostí z hodin anglického a němckého jazyka. Budu na sobě muset zapracovat, abych příštím rokem mohla excelovat v latině. Bohužel se budu muset vzdát francouštiny, protože to je jeden z nejúžasnějších jazyků které znám. Co se týče kolegy Holevy (jak se mi to rýmuje :D) je to jeden z nejsympatičtějších a nejpraštěnějších kluků na škole. Jeho logika, že to co je kulaté a svítí je papež, kterou projevil v hodině fyziky je naprosto neodolatelná. Že sedí hned před náma je jedna z výhod 4 lavice. Mimo toho, že až se bude hledat zase nějaká důležitá fuknce budu sedět přímo na očích. Což je i nevýhoda. Koho se učitelka zeptá na čísla policie, hasičů a záchranky? Samozřejmně mě. Koho vyzkoušíé jako prvního na kyseliny? Samozřejmně mě. Každou hodinu jsem navíc podrobena kritickému oku všech vyučujících. Depresivní. Ukazujou se taky pravé tváře některých spolužáků. Maruška alias Mája je báječná holka. Na první pohled vypadala jako šprtka, ale je vážně fajn holka.

Zítra se vám vypíšu určitě podrobnějí, ale teď mě omluvte jdu doplnit energii :)

Jsem druhý den ve škole a už mám funkci. A né ledajakou. Jak prezentovala naše třídní svěří ji pouze maximálně zodpovědnému a spolehlivému žákovi. A potom vybrala MĚ! Takže teď jsem studijní referentka. V podstatě dostanu takový velký arch, něco jako velká žákovská, kam budu zapisovat zmánky. Když někdo dostane nějakou známku já ji zápíšu. Už mám nabídky za přidané 1. Po takové fuknci jsem odjakživa toužila :D. Osobně si o sobě nemyslím, že jsem spolehlivá a budouctnost toho papíru je nejistá. Nevidím ji zrovna růžově. Jak jsem na ni udělala takový dobrý dojem vážně netuším. Ale je to fajn, když víte, že se vám lidi nebojí svěřit něco tak "velkého". Zvlášť když jako lékařce mi lidi budou svěřovat životy své a svých milovaných. A já nezklamu ani je ani třídní. Budu ta nejlepší studijní referentka v dějnách střední zdravotnické školy v Opavě. Možná dostanu i zlatou plaketu a zčastním se Miss Studijní Referentka :D.

Holky i 3 kluci ze třídy mi příjdou strašně fajn. Najdou se i vyjímky, ale nebudu je soudit, když je zatím neznám. Terka je skvělá holka se kterou si určitě budu rozumět. Zatím jsem nadšená.

Moje nadšení poněkuď uvadá co se týče rozvrhu. Tolik hodin angličtiny a němčiny se mi zdálo jako vtip. Ostatně třídní schůzky jsou na Apríla :D. Jinak je rozvrh náročný, ale to jsem čekala, ostatně od nás lyceistů se očekává, že budeme nejlepší.

Každý majitel blogů, který se včera večer blogu věnoval si určitě všiml jakéhosi pokusu o modernizaci blog.cz. Nejsem z téhle změny nijak zvlášť nadšená, protože se mi prapodivně "nahustilo" menu a z toho, že u komentářů mám obálku mě taky zrovna moc nebere. Jdu se pokusit vyspravit to menu a potom se pustím do změny v SB a celkového menu. Názvy rubrik zůstanou, protože se mi můj nápad líbí a je originální, ale trošku to vylepším. A co se týče SB vymažu některé, které mi nevyhovují buď obsahem blogu nebo celkově. Však uvidíte jestli se tam najdete :)

Velký krok vpřed. A možná nebyl ten krok až tak špatný. Podle všeho mě škola bude bavit, moje spolusedící Terka se jeví jako milá holka a celkově kolektiv nevypadá špatně. Třídní je takový maminkovský typ, 2 kluci sedící před náma se zdají taky v pohodě a zbytek učitelského sboru jsme zatím neměli šanci poznat. Až na paní ředitelku, která kromě toho, že vedle ní i Attila vypadá jako Ježíšek je taky zdatná řečnice. Zajímalo by mě z které knihy vyňala text na uvítanou. V podstatě je to stejně jedno, hlavně když seženu nějaký ten pytlík na papuče. A nesmím zapomenout na cedulku se jménem. Kdybyste po mě chtěli jména všech ze třídy dala bych dohromady možná půlku. Dominikou a Míšou nic nezkazím :D

Učení bude dost, zvlášť když v prváku máme angličtinu a nově i němčinu. Nejhnusnější jazyk vůbec. A v druhém ročníku nám přibude latina. A já se učím dobrovolně francouzsky. Budu muset asi francouštinu vypustit, alespoň než se do toho dostanu nebo budu tvořit nový jazyk anfrněla :D. Strašně se mi pletla angličtina s francouštinou. Místo Good Morning jsem psala Bon Jour :D

Ještě se musím pochlubit jak sem včera zvládla otevřít ten make-up. Tam totiž byl dole ještě takový plastový kryt, aby to někdo nemačkal v obchodě. Ten kryt byl průhledný ještě navíc omotaný černým obalem, který se měl strhnout. Že by to tam nějak naznačili to je asi nenapadlo. Ale alespoň si můžu říct, že já nepotřebuju žádného Marka Darcyho na otevírání záludných francouzských kosmetických výrobků. Já to zvládnu sama. Ale hodila by se mi Markova máma a její úžasné umění plést trendy svetry.

Pokusím se to dneska ještě aktualizovat, ale teď jsem plná dojmů takže si v tom musím udělat pořádek :)