Říjen 2008

30.10.

30. října 2008 v 17:26 | Coco |  My Diary♥
"Melounová čokoláda? To musí být hnusný!" To teda je :/ První 4 čtverečky jsem byla na vrcholu blaha dokuď mi křupínky nezačali křupat kdesi v mozku. S křupkajícím mozkem nemůžu psát slohovku na "Můj zážitek na této škole" to jistě uznáte vy i Pravdová.

Počítač se asi zbláznil a já se zblázním z jeho bláznění. 15 minut než naběhne, neustálé vystrážné pípání připomínající nějakého opravdu nazlobeného ptáka, nefungující ICQ a půlka stránek prostě pro moje oči přestaly existovat. Zato mi na e-mail neustále chodí rekamy na Bořka šikulu.

Z rádia ke mě dolétla informace, že dnes slaví svátek Tedeáš tak teda všechno nejlepší Tedy. Tedeáš zní jako nějaký hrozně kýčovitý název pro cereálnie. "Snídejte zdravě, snídejte s Tedeášem!" Mimochodem už jste slyšleli o jakémsi chlapíkovi co vymyslel cereáli, protože tím chtěl zabránit sebeukájení mládeže? Díky Hanisovi jsem o takových věcech v obraze takže jen čekám až se budu moci s nějakou takovou životně nezbytnou informací blýsknout ve škole. Každopádě Honzovi bylo obratem doručeno doporučení, aby se zásobil kukuřičnýma lupínkama dokuď jsou v Tescu ve slevě a nechal odpočinout ruce od zbytečného psaní e-mailů a podobných věcí, které vyžadují manuální zručnosti.

Teď trochu z jiného mozkového závit-copak jste děali o 3 denních prázdninách? Já osobě jsem kromě návštěvy dechberoucí výstavy Tutanchamon, jeho hrob a poklady, která mě donutila uvažovat proč k sakru nejsem egyptský panovník, abych mohla být takhle stylově pohřbena a kde si koupil ty božské sandálky, které by se báječně šikly k mým letním šatům, nakupováním v Brně ze kterého mám puchýře, ale taky džíny z Orsay, svetřík Esprit a batoh Golla určitě vyfotím a sázkám s Kristýnou doslova o nehty (prohrála jsem) a obočí, relaxovala.

"Život když se jen trošku povede tak je krásnej"

Další pravdivé motto které u mě vyvolává úsměv. Mám ho spojené z mým milovaným SuperSpiderRajčetem Vendou,skvělou holkou, kterou tímto zdraví její SuperSpiderPuchýř.
Když už jsem u toho zdravení zdravím i Tery Bery Nejlovou, Nikol Poštulkovou, všechny holky z mojí školky, Verču-Valentu, Míšu Polevu, Dominiku a všechy lidi bez kterých by byl svět tmavší.

Měla jsem toho tolik na srdci, ale během toho zdravení a uspořádaváním myšlenek jsem to co není zaznamenáno výš zapomněla. Snad jenom malá rada na závěr-usmívejte se, protože dobrou náladou snadno nakazíte i ostatní a svět je mnohem veselejší když je plný odlesků sněhově bílích i méně bílých zoubků.

A pusťte si k tomu trénování úsměšvů na zítřek novou písničku od Kryštof "Tak nějak málo tančím"

25.10.

25. října 2008 v 20:33 | Coco |  My Diary♥
Koukám na datum v tabulce počítače a uvažuju kde jsem byla ty poslední 3 měsíce. Jdu se přesvědčit ke kalendáři s nádhernou fotkou Paříže a poznámkami knihovna, rande, Joy jestli je opravdu 4.ledna a ten mě přesvědčuje, že je pořád ještě (nebo už květen). To jsem už 6 měsíců nepřetočila kalendář nebo se proti mě všechny prostředky sdělující datum spikly? I přes to spiknutí jsem neztratila svou schopnost psát o ničem a zároveň tím někoho zaujmout. Někdy se divím čím to je, že i když povídám o neskutečně nudné cestě do školy kdy sebou přes cestu švihl 50-ti letý pán ve smokingu na botách s kolečkama (nemyslím brusle, ale ty pitomé "kolcoboty") všichni mě poslouchají. Jsem tak dobrá vypravěčka nebo mám hypnotizující hlas, která vás chytí a už nepustí? Mluvím o naprosto nezajímavých vecech ze kterých se mi samotné chce zívat, ale je neslušné předvádět vybělené zoubky na potkání jako nějaká chlubilka a lidi mě prostě poslouchají. Koukají na mě jako kdybych jim diktovala obsah příští písemky z fyziky. Jako kdyby je to vážně zajímalo. Jakto, že je zajímají věci které nejsou zajímavé? Filozofické úvahy nechme na jindy. Ještě než mě zcela ovládne charizmatický House musím vám vypsat co jsem všechno páchala za dobu co jste si mysleli, že už jsem na vás úplně zanevřela.

1. Honza chce pomstu. Nebo mě miluje? Ať už vyberu cokoliv dám vám vedět. Možná bude jednoduší ho vážně schodit z těch schodů.

2. Škola OK, povinosti zvládám s gracii a Kristýnou a průšvihům se vyhýbám elegancí sobě vlastní. Kromě pobouření jedné postarší paní učitelky, když jsem s dotazníky proti kouření ujišťovala třídu 3. Oš, že myslím cigarety.

3. Jako peklená rádkyně Beliali jistě dostanu příležitost vyřádit se na jevišti. I když je to vlastně takový kočičí mňouk až budu přebírat Oscara určitě se nezapomenu zmínit. Každý přece nějak musíme začít. :D

A teď už překlikávám na House takže se mějte tak fajn jako by vám v žilách kolovala vicodinová krev (pro neználky Vicodin=oblbovací lék Dr. House). Pokuď se chcete dívat se mnou klikněte na www.fotovz.ic.cz v menu na seriály a v seriálech na Dr. House. 3. série díl 21.

20.10.

20. října 2008 v 17:51 | Coco |  My Diary♥
Po 13 dnech lenory a neschopnosti donutit se tady napsat něco ze svého života maximálně vytížené středoškolačky o sobě dávám vedět.

Dýchám, učím se, piju kafe a uvažuju s čím vás budu oxidovat dneska. Napadá mě rekapitulace posledních 13 dní. Ale zase mě nenapadá co mám do té rekapitulace psát. Ono by se něco našlo, ale nemá cenu vás oblažovat momentálním zvratem v mém životě když pro pochopení je nutné znát hluboko sahající minulost. A oprašovat staré vzpomínky a uvažovat jak to tehdy vlastně opravdu bylo se mi nechce. Ani dneska, ani zítra, možná za 10 dní. Proč žít minulostí, když budoucnost na nikoho nečeká?

Učím se choreografii a texty, abych zazářila v lednu na prknech které znamenají svět v našem divadle, učím se do školy abych nemusela ztratit studijní průkaz a učím se sebeovládání, abych se už nikdy nepokoušela shodit Hanise se schodů. Ne že bych tím neprokázala službu všem studentům 2.B.

Na závěr se ještě musím omluvit SB, protože některé blogy už jsem nanavštívila dobré 2 měsíce. Asi všechny SB smažu a nechám jenom stránky které odpravdu navštěvuju. Uvidíme.

Mějte se ůžo-žůžo :)

7.10.

7. října 2008 v 16:29 | Coco |  My Diary♥
OMG co tady dělá to pitomé motto? Už mi blog nebere ani odstavce. Štěstí, že už mě to blogování už tak moc nebere, protože bych ten počítač asi v záchvatu vzteku rozmlátila.

Škola ještě pořád OK i když učení je pořád víc. Každý den píšeme zhruba 2 písemky a v každé hodině s vyjímkou IT zkouší. Lyceum mi začíná lézt na nervy a často si pokládám otázku kam jsem to vlezla. Asistenti (vznešený název pro zdravotní sestry a bratry) mají praxi, kterou jim já slečna lyceistka závidím. Skoro jako Majíčkové vlasy. Ale jenom skoro. Taky bych občas chtěla vypadnout ze školy a být mezi normálníma, i když nemocnýma, lidma. Jsem holt člověk společenský, kterému přestávky a nepozornost učitelů v hodině nestačí. Za těch 10 minut si stihnu skočit pro čokoládu nebo kafe (jde vidět pozitivní vliv výchovy ke zdraví) probrat ty nejrychlejší novinky a k podrobnostem se už nedostanu.

Moje nejnovější rozhodnutí zní-už nikdy se nezamiluju, protože to nemá cenu. Dřív nebo později to zkončí a nadejde doba zpívání "húú zas budem šťastni tak prosím zhasni svět, húú zítra budem šťastni tak prosím zhasni hned" a komu stojí pár dní ve stavu zamilovanosti za měsíce ve stavu depresí?

Mějte se tak úžasně jak vám to školní povinosti dovolují :)

5.10.

5. října 2008 v 14:12 | Coco |  My Diary♥
Opravdová od Matella
Jak jste si užili víkend? Já včerejším couráním po obchodě s Denčou v touze sehnat nějaké papuče než se mi ty staré rozpadnou přímo na nohách. Musela jsem vzít za vděk Crocskama s kožíškem. Alespoň mi nebude zima na nohy až se ve škole zavede úsporný program. Dneska mě čeká učení na celé pondělí. Já chci ještě jeden den volna. Nebo 2. Brala bych i 3. Možná i víc :D. Jela bych na týden do takového zámečku kousek za Prahou kde bych relaxovala, relaxovala a možná taky na skok v Praze nakupovala vánoční dárky a úžasné francouské čokoládové pralinky Bon.Bon. Ty bych mohla jíst dokuď bych se vešla do kalhot. Když nad tím tak uvažuju alespoň bych mohla vyhodit ten pitomý pásek, který dělá pod tričkem takové divné boule. V celku už se, ale na pondělí těším. Na přestávky s kafem a nacvičováním polky na školní chodbě s třeťákama. Na Verčinu novou milostnou story. Na Terčinu svačinu a Michalovy šílené poznatky z hodiny biologie. Teď mě tak napadá-prdí vlastně ti hadi? :D. Po unaveném a smutném včerejšku a pátku (pitomý PMS) přichází na scénu bláznivě veselý týden se mnou v hlavní roli. Cítím se odpočatá fit a ve veselé náladě. Teď mě omluvte jdu se mrknou na sociologii, vyzkoušet novou řasenku Bourjois s efektem linek a trsnou si ten valčík :D

3.10.

3. října 2008 v 17:59 | Coco |  My Diary♥
Včerejší článek nahradí článek poňekud veselejší s úvahou na závěr. Spíš než to co jsem páchala celý dnešní den s datem 3.října bude obsahaovat takové nahlednutí do minulosti.
Teď když uvažuju jak vyjádřit svoje myšlenky do čtivé podoby najednou mi to všechno příjde takové banální, nedůležité a zbytečně zdramatizované. Necítím žádné pukání srdce ani slzy v očích. Alespoň, že ty oči ví, že nemají proč brečet. Je mi akorát špatně od žaludku. Nejspíš z toho jogurtu. Byl asi po expidaci. A taky z toho, že kluci jsou pitomci. Je vůbec někdo koho tahle zpráva nějakým způsoben překvapí? Kdybych byla zůstala v té vaně brzo by mě bolely záda a nemohla bych zajít za Hanisovou přítelkyňí a říct ji, že za jejímy zády tahá holky na kafe a ptá se kam ji má vzít na jejich výročí. Kdo by stál o kluka, která nemá ani tolik fantazie aby vymyslel večeři ve vaně s hramadou svíček a okvětníma lístkama těch 24 růží co ji chce poslat?
Rozvádět to nebudeme, abych měla o čem psát příští článek :)

2.10.

2. října 2008 v 20:47 | Coco |  My Diary♥
Kdo ještě nemá přetočený list v kalendáři ze září na říjem nechte to takhle. Včera mi bylo prostě úžasně. Tak skvěle jako ještě nikdy. Dokonce mi z toho štěstí a radosti bylo zle od žaludku.
Bohužel nemám vlastnosti které by mi pomohly zastavit čas a zůstat u úchvatného 1.10.. Dneska to všechno taky vypadalo fajn, ale skončilo to přisolováním vody do vany plné malinové pěny a úvahama co mají ostatní holky a mě chybí. O kolik by byl život lehčí kdybych mohla navždycky zůstat v teplé voňavé vaně s hlavou pod vodou, obkolopená měkou a něžnou vodou. Vyplavila by mi všechny myšlenky z hlavy. Všechny ty věci na které nechci myslet. Všechny moje problémy. Všechny moje otázky na které mi nikdy nikdo neodpoví.
Jenom já a voda a nic.