Listopad 2008

25.11.

25. listopadu 2008 v 17:50 | Coco |  My Diary♥
Už abych zase začla shánět balící papír. Jako kdyby nestačilo starší vydání Blesku. Jako pravá perfekcionistka mám dárky nakoupené už minulý týden. A teď už budu jenom sedět a chroupat cukroví. A shánět ten balící papír. A kokat na 100x ohrané pohádky. A číst povinou četbu na kterou během roku vážně nemám čas. A taky uvažovat co koupit Honzíčkovi pod stromeček, aby ho to dostatečně šokovalo. Pár farotitů už mám, ale neprozradím. Každý si vymyslete originální dárky sami.

Ve škole propadám depresi. Nechápu co na tom lyceum dělám. Budu ráda, když doklepu první ročník. Nebo se dostanu až k maturitě odkuď mě vyhodí s tím, že bych se měla vrátit do školky. Nebo mám jenom nějaké předvánoční psychické problémy, protože na mě dneska ječela třídní a okteré se mi zdál sen ve kterém mi psala do studijního průkazu poznámku, protože jsem smrkala v hodině a já jsem myslela, že se pozvracím. Takový ten pocit, že máte žaludek na vodě. Nebo motýlky v břiše. Popřípadně obojí. Zmámky, ale zas tak hrozné nejsou, pohybuju se v rozemezí od 1 do 3. Tak to asi vážně bude deprese způsobená prvním mrazem.

Než se ponořím do Řeckých bájí ze kterých píšeme musím vám doporučit nějaké filmy pro zimní večery...

Iluzonista

Iluzonista Eisenheim oslňuje vídeňské publikum až se o jeho úžasných schopnostech dozvídá i princ Leoplod. Krutý následník trůnu navštíví vystoupení i se svou krásnou snoubenkou Sofií, která si brzo uvědomí, že mág je její dětskou láskou. Jejich téměř zapomenutý vztah znovu ožívá což se rozhodně nelíbí Leopoldovi. Tajní milenci se rozhodnou, že spolu uprchnou což se dozvídá komisař Uhla. Sofie je následující ráno nalezena mrtvá. Roujíždí se patrání a Enseihem bere spravedlnost do svých rukou. Za každou cenu musí dokázat Leopoldovi vinu na Sofiině smrti. a to nikdo netuší, že tajemný mág se chystá předvést největší iluzi svého život. Nic není tak jak se zdát býti...

Konečně spolu

Dva osamělý třicátnící v New Yorku. Ona chce dítě. On má dvě a bojí se lásky a zklamání. Úchvatný Colin Firth, kterého prostě musíte vidět.

Mamma mia


12.11.

12. listopadu 2008 v 18:00 | Coco |  My Diary♥
Nesnáším tabletky a prášky. Cítím se jako nějaká francouzská husa, které cpou do krku hroudy jídla kvůli svým odporným gurrmánským zážitkům. Mám ráda Francii a všechno co s ní souvisí kromě toho jejich jídla. Husí paštičky a soplovité langusty mě moc nenadchly. Radši italskou kuchyni. Teda kromě rajčat. Ty nesnáším. Ale pizzu nebo jakékoliv těstoviny ty mám ráda. Italská kuchyně je mi asi nejsympatičtější. Nemám ráda řeckou, protože to je všecko takové bez chuti. Anglický čaj s mlíkem o páte a jejich kalorické snídaně mě děsí. O čáínské se radši nebudu zmiňovat. Americké fasfoody a cola se nedají považovat za kuchyni. O něčem tak odporném jako McDonald nebudu diskutovat. Snad na mě nečeká nějaký americký princ, který přijede s krabicky KFC a hranolky. Je něco odpornějšího než hranolky? Ale zase miluju všecky ty různé čokoládky, dortíky, bagetky a croissnaty. Takže francouský styl a italská večeře.

Proč mají někteří lidi tendenci pořád se vytahovat? Když si vezmu Dominiku její neustále žvásty o tom jak je úžasná mě donutily sednout si na druhou stranu třídy a odhlásit se u ICQ s tvrzením, že musím nutně, ale opravdu nutně zajít na poštu. Každý se rád pochlubí když něco zvládne nebo něčeho dosáhne. Jenže její neustále vytahovaní mě donutilo požádat ji, aby zavřela tu svojí hubu. Měla jsem štěstí, že jsem byla prvděpodobně první kdo ji to řekl. Byla tak konsterováná, že ji ani nenapadlo, že váží tak 2x víc tudíž mě jedním pohybem přimáčkne k zemi. Když už mám postavu křehulky alespoň k tomu jako bonus prořízlou pusinu. Pusina?! Bóže, strašné slovo. A já ho použila. Doufám, že naposledy.

Sakra, 6 hodin a já pořád ještě neumím literaturu. O matice ani nemluvně. I když pěkná 2 o čtvrtletí není špatná.

9.11.

9. listopadu 2008 v 17:27 | Coco |  My Diary♥
Z vedlejšího pokoje naslouchám zoufalým pokusům své mladší sestry vyjmenovat reformy Marie Terezie a charakterizovat 19.století. Není po mě. Jsme každá úplně jiná. Ona je nudná. K uzoufání nudná a otravná. Neumí říkat vtipy. Nemá styl, šmrnc ani jiskru. V oku ani nikde jinde. Ale nechme toho bezfantazijního tvora dál koukat do učebnic dějepisu.

Nenapadá mě nic s čím bych vás nutně měla obeznámit. Jenom už jsem zůžila volbu svého budoucího povolaní-určitě nebudu doktorka. Mám ráda zábavné lidi plné elánu a to nemocní bezesporu nejsou. Určitě si podám přihlášku na žurnalistiku-psané i mluvené slovo prostě miluju. Potom možná na něco humanitního-chci založit vlastní nadaci pro pomoc dětem 3.světa. Ve volném čase se budu dál věnovat divadlu. Nebaví mě se na něho dívat, ale hrát. Ten pocit, že můžete být kýmkoliv, že žijete na chvíli jiný život bez svých starostí je něco pro co neexistuje synonymum.

Z budoucnosti na chvíli zase do přítomnosti-mám příšerné množství učení. Je všude kam se podívám. Na stole, na skříni, na polici, v posteli, dokonce i hromada cvičení u kterých se blíží datum odevzdání na ploše počítače. Ale dneska nebudu dělat nic. Pustím si Zamilovaného Shakespeara, uvařím si oříškové kapučíno,otevřu si Milku a nebudu dělat nic než ležet a užívat si film. Zasloužím si ho. I když zítra u tabule excelovat rouhodně nebudu. spolehnu se na své štěstí, že učitelka z občanské nauky bude zase chybět, že z biologie půjde k tabuli Stryja a že z angličtinu ukecáme učitelku na příští týden. Zní to všecko moc hezky i když je mi naprosto jasné, že nebude ani Shakespeare, ani žádný jiný film. Možná kapučíno a všechny ty úkoly. Sloh, fyzika, němčina, slovíčka, biologie, zeměpis, občanka, informační technologie...