Únor 2009

Naprosto příšerný týden...

20. února 2009 v 18:50 | Coco |  My Diary♥
...už je konečně za mnou. Dneska přesně ve 13:30 se za mnou zavřely dveře a zůstanou zavřené až do ponděla. Nebo alspoň do doby než si sériový vrah opatří čip a potom se schová ve škole do kabinetu chemie, aby před 8 ráno v pondělí způsobil naši učitelce na chemii a třídní (beze jména, už se mi to párkrát vymstilo) v jedné osobně infarkt. Pak ji půjdem na pohřeb a následující 2 týdny se budeme zotavovat z toho traumatizujícího zážitku. Tím pádem nám odpadne všechno zkoušení a písemky. Teď ještě sehnat toho sériového vraha nebo alespoň někoho kdo ji navštíví s nějakým miloučkým dárkem v podobě nějakého toho roztoku kyanidu.

To víte ten stresující týden se na mě musel nějak podepsat. Z písemky z matiky mám rovnou pětku, protože se mi povedlo spočítat všechny příklady špatně včetně těch které prý spočítat vůbec nešli. Z písemky z biologie to vidím na 1 popřípadně 2, literaturu tuším na 2 nebo 3 a němčina?! Jako tradičně okolo té 3 nebo 4.

*ab003

Uvažuju jestli učitelka z biologie je tak strašně hloupá a její inteligence odpovídá barvě jejích vlasů nebo je tak chytrá, že se ji nechcou ty táháky řešit. Dneska když se tak rychle zvedla od stolu a běžela směrem k mojí lavici mi zůsobila šok a celou hodinu se mi třásla ruka. Půlka třídy včetně mě s panickým strachem schovavála taháky.

Potom mi v hlavně vrtá jestli se na mojich známkách z literatury, mluvnice a dějepisu nějak nepodepíše ta nepovedená parodie učitelky na tyhle předměty při večerním programu naší třídy na lyžařském kurzu.

Pak se divte, že mám nervy na dranc.

Ale už jsem se sklidnila u JOY a celopokojovým úklidem. Na internetu jsem se dívala na takové ty velké samolepky na zeď. Vybrala jsem si 2, každá okolo 2000. Tak nevím jestli budu mít šik pokoj nebo další jarní střevíce.

Už budu muset změnit nástěnku a design. Obojí už se mi okoukalo. Taky plánuju, že svoje království nějak pozměním. Sundám ty rybky ze stěn a z rožíhače, nakoupím koberečky a polštáře a seženu nějaké ty nálepky na stěnu za normální cenu.

Taky musím přestat tak hrozně utrácet, jenom tenhle týden jsem byla 2x na pizze a 2x na frapé. A ještě v SIXu a v Orsayi. Kdybych přestala chodit do školy ušetřila bych týdně přes 200. Kdybych přestala chodit ven ušetřila bych týdně stovky. Tak doufám, že tohle se nikdy nedostane k očím mé mámy, aby si nespočítala o kolik peněz měsíčně snížím náš rozpočet a nezabarikádovala by mě v pokoji. :D

Na závěr ještě 3 perly. Když nad tím tak uvažuju tak nejsem ani tak plankton jako hnědovlasá blondýna :D. Nebo perlorodka.

V hodině zeměpisu v pondělí. Krčící se za Petrem sedícím přede mnou, abych neviděla učitelku.

,,Myslíš, že mě vidí, když já ji ne?"
Terka ,,Nevím jestli vidí, ale určitě slyší."

O přestávce nabízí Nikol Veronice bonbón. Ona odmítá.

s pohledem na její mega bolák na nose,,Jen si vezmi, teď musíš jíst za 2."

V dějepise jsme se dostali do slepé uličky ohledně jakési diskuze.

Učitelka ,,Podívejte, taky nemůžeme říct jak se jmenoval otec praotce Čecha."
naprosto suveréně
,,No přece Prapraotec Čech."

Asi si z nich udělám náhrdelník :D.

Škola, school, l'Ecole, maniera...

15. února 2009 v 17:29 | Coco |  My Diary♥
Rozhodla jsem se, že se budu učit španělsky. Impulsivní nápad. Jako titulek článku mě napadlo pouze jediné slovo vystihující vše-ŠKOLA. A abych nebyla zas až tak nudná přeložila jsem svůj titulek a noční můru všech studentů do 7 jazyků. Původně jich teda bylo 7, potom jsem jejich počet zredukovala na 4. Valím co?! :D Ty 4 mi jsou známé a jak je psáno výše brzo jich bude 5. Jako 5 počítám i latinu, kterou budu konverzovat příští rok. Ne všechny moje impulsivní nápady jsou totiž vhodné k uskutečnění. Ale zase víte jak se to říká-kolik řečí umíš tolikrát si člověkem. Takže jsem v podstatě něco jako kočka. Kočka-vhodná adeptka na svěrací kazajku. Píšu bláboly. A ještě bořád básním o žurnalistice.

Můj sen je stát se planktonem. Ten nic nedělá, tudíž nemůže nic zkazit. Nemá žádné starosti kromě toho aby se včas vyhnul velrybám a jiným potvorám, které ho považují za láhůdku.

Na horách bylo fajn, parádně jsem si zalyžovala což bych jako plankton provozovat rozhodně nemohla. Asi zůstanu člověk. I přesto, že být plankton má své výhody. Třeba slevu v rybí restauraci :D. Některé planktoní vlastosti už přebírám. Nebudu se o nich radši rozepisovat, protože by můj blog mohli shledat jako "k uzoufání nudný".

Mám teď takové zvláštní období. Nenapíšu nic smysuplného ani kdybych se rozkrájela. Nebo kvalita mých článků závisí na činosti, ktrou při psaní provozuju. Momentálně si dělám pedikůru a už 3x jsem se špatně škrábla a vylila půl mísy vody. Takže se jdu plně věnovat jen svým dolním končetinám a brzo se vám ozvu v příhodnější situaci...

Božská H20

15. února 2009 v 17:01 | Coco |  Škola
Sklenice vody IHNED podpoří myšlení a pozornost, ale zejména tvořivost. Když někde váznou rozhovory, může sklenička vody uvést zase všechno do pohybu. Když jde o učení nebo o zkoušku, může voda udělat skutečné zázraky.

Pití vody nám nepřináší energii, ale aktivuje již přítomnou energii, uvolňuje nás od stresu a podporuje tvořivost. Způsobuje, že myslíme jasněji. V situacích, kde jsou vysoké požadavky, si můžeme zachovat rovnováhu. Cítíme se osvěženi a vitální. Lidské tělo se ze dvou třetin skládá z vody. Voda vede elektrickou energii a řídí mimo jiné i fyzikální a chemické pochody v těle, které jsou důležité pro to, jak se v životě energeticky projevujeme.


Na podporu vnitřních energetických pochodů v těle potřebují dospělí 1,5 až 2 litry vody Pro děti stačí 0,8 až 1,3 litru denně.

Údaje o množství se týkají skutečně jen VODY. Všechny ostatní tekutiny, jako např. čaj, káva, ovocné šťávy atd. jsou potraviny. Musíme je "strávit", než mohou být tělu k dispozici jako čistá tekutina.

Buňky spolu komunikují přes buněčnou tekutinu. Voda podporuje tuto komunikaci a pomáhá tělu udržovat rovnováhu.

Lyže, nákupy a Valentýn

8. února 2009 v 11:37 | Coco |  My Diary♥
Přesně tyhle 3 věci mě čekají příští týden. Plus určitě nějaké ty (ne)příjemné překvapení, které nemám v plánu. Na celý tento týden mám totiž zápis v diáři obsahující jedno jediné slovo, které prozradí vše. PRÁZDNINY. Bohužel ne ty letní, které strávím poleháváním u vody s povinou četbou maskující časopis, ale ty zimní, kde mě čekají hodiny a hodiny ve společnosti lyží. Upřímně doufám, že lyže nevyměním za sádru, i když změna je život, poněvadž by mě asi pan režisér zabil. Nechápu proč by princeznina chůva a čertice v jednom nemohla mít nohu v sádře. Tuším, že by nastal problém vyškrábat se na jeviště, kdyby mi náhodou nevyšly kroky, ale já problémy řeším až nastanou.

Hned po lyžařském maratonu se musím zastavit na nákupní terapii. I když to venku na jaro zatím nevypadá, počasí je nevypočitatelné takže dneska zápasím s deštníkem a zítra s vrškem od bikin. Zmínka o plavkách mi připomněla můj dnešní slib-začnu jíst. Jíst jako jíst, ne jíst jako tvářit se, že jím a přitom nejíst. Nemůžu přece za to, že jsem se narodila s typicky francouzaskou postavou.

Co se týče Valentýna toho už mám odškrtnutého. Jenom budu muset příjt na to, jak si ten srdíčkový náramek zapnout,. když ho obtočím 2X kolem zápěstí. Nemůžu přce za to, že mám typicky francouzské zápěstí :D

Ďábelská kadeřnice, jazykové kurzy a Eleanor Roosveltová

2. února 2009 v 18:11 | Coco |  My Diary♥
Kdysi jedna chytrá žena řekla, že člověk by měl udělat každý den jednu věc, která ho děsí. Ta chytrá žena se jmenovala Eleanor Roosveltová a díky ní mám konečně lepší spaní. Měla jsem tendenci ty špatné věci odkládat na neurčito, ale každý večer jsem si na ně vzpomněla a bylo mi blivno. Teď dělám každý den něco čeho se bojím a večer spinkám jako miminko. Zkuste to taky. Ty nejhorší věci si budu muset nechat na svátky, protože zatím jsem v sobě nenašla sílu říct je nahlas a přiznat je sama sobě. Ale myslím, že Eleanor by na mě byla pyšná.

Po měsíci jsem se zastavila u své kadeřnice, která by od minuty mohla dělat parťačku Sweeneyho Todda. Ďábelská kadeřnice z Antonína Sovy. :D Alespoň už vím co si představuje, když řeknu "malinko zkrátit". Už si toho nejspíš všimlo víc lidí. Kdyby bylo léto mohla bych tvrdit, že jsem usnula na zahradě a táta mi omylem přejel hlavu sekačkou, ale tvrdit, že táta sekal trávu pod nánosem sněhu by vrhalo na naši rodinu špatné světlo.

Od února začnu zase pilovat jazyky. K moji milované francouštině si přidám i konverzace v angličtině. Němčinu vzdávám, protože tak hrůzostrašný jazyk se ke mě vůbec nehodí. A latinu mám až od příštího roku. Zatím stahuju písničky Edith Piaf a trénuju před zrdcadlem co nejfrancouzštější výraz :)

Lyžák, Sněženky, 1 machr a 1 idiot

1. února 2009 v 12:17 | Coco |  My Diary♥
Ve čtvrtek jsem se vrátila lyžáku se všema konečetinama i ponožkama. Hotel příšerný, jídlo příšerné, ale jinak jsem se měla báječně. Svahy byly po ránu krásně upravené a zmrzlé tudíž se mi skvěle řezaly obloučky. Odpoledne už to nebylo o jízdu, ale o držku :D. Kdybych měla lyžák vyjádřit jedním slovem bylo by to příjmení mého spolužáka-STRYJA. Toho bylo celý týden všude plno. Zvlášť u snídaně, když si šel pro 10 vánočku. Tohle zvláštní stvoření vám budu muset někdy přiblížit a věnovat mu nejlíp celý jeden článek, protože odbýt ho jenom tak mezi řečí by byl hřích. O hříchu toho nejvíc ví naše milounká spolubydlící, která každý večer začala vrzat na housle a v koncertu pokračovala i pod rouškou tmy a bez houslí. I když to spíš později připomínalo jízdu na vlnitém plechu. Poslední noc vzdal Michal svůj boj se Stryjníkem a přišel se k nám vyspat, aby po cestě nevypadl z autobusu. V dospělosti budu bojovat za práva sardinek, protože po oné osudné noci chápu jak se cítí. Do půlnoci to ještě šlo neboť Michal vždycky když slyšel kroky na chodbě skákal pod skříň, do skříně nebo pod stůl, ale když se po 10 udeřil do nohy na to samé místo došel k závěru, že spíš doma vysvětlí, proč trávil noc mimo svůj pokoj než proč má v koleně díru. Z Marie mám dodneška osypky a Michal prohlubeň v zádech z mého loktu. Na kurzu už k žádné významné události nedošlo, kromě toho, že se nám zranili 2 učitelé, kteří měli shodou okolností družstvo číslo 1 kde jsem patřila i já a toho, že jsem pana učitele žádala o ruku. Jistě, že o tu zdravou. Musím podotknout, že to bylo v rámci hry Ptavda, odvaha, polibek nebo slib. Některé odvahy (hlavně ty, které jsem vymyslela)stojí za zaznamenání. Nikol žádající paní recepční o volného gigola na večer nebo Michal běhající po chodbě v ručníku a přilbě s přáním najít volnou sprchu, aby splil úkol jsou nezapomenutelní. Stryjník a jeho věšení bundy na garnýž nezůstalo bez následku a příští hotelový host na pokoji 110 se bude nejspíš divit, proč je na stěně v místě kde se dříve nacházela polička otisk lyžáku.

V sobotu jsem s Michalem vyrazila do kina na Sněženky po 25 letech. Původně s námi měla jít jako doprovod Nikol, ale z důvodu absence odvozu zůstala doma. Film byl mnohonásobně slabší než předcházející díl, ale jelikož jsem od toho nic nečekala nebyla jsem zklamaná. Spíš jsem byla donucena uvažovat jak budeme vypadat za 25 let my. V některých hrdinech filmu jsem přímo viděla určité své spolužáky, které nebudu jmenovat, abych ochránila neviné.