Květen 2009

Co bych si koupila, kdybych měla bohatého manžela.

31. května 2009 v 10:00 | Coco
Nebo spíš co si koupím, až ho budu mít :D.


Moje malé kudrnaté tajemství

23. května 2009 v 20:17 | Coco |  My Diary♥
Nebojte, neskrývám pod postelí svoje nedávno narozené bejby jenom jsem prostě momentálně v 7 nebi. Nebo spíš v 77 nebi. Tohle moje tajemství je vážně celkem malé. Měří o trochu míň než 1,70. Ani na šířků není nijak extra rozměrné. Je kudrné, protože jsem si vždycky přála, aby kudrnaté bylo. Kudrnaté tmavovlasé, kdybych chtěla být detailistka. S modrýma očima. Je to moje nejsladší a nejroztomilejší tajemství. A je tajnější, než to, kolik opravdu stál ten řetízek se srdíčkama. Asi ho zamknu do trezoru. A v dešti mu vezmu deštník. Možná působením dešťových kapek trochu povyroste. Ale ne víc než 1,77. Mě totiž baví šokovat. Vyjděte si někam s klukem, který je menší než vy a uvidíte kolik se za váma otočí lidí. Zaručeně víc než kdybyste doma zapomněli vrchní díly oblečení. Teda, ne, že bych věděla kolik se za váma otočí lidí v případě, že pudete do pasu nazí. Vzhldem k tomu, kolik investuju do triček a spodního prádla nehrozí, že bude ležet ve skříni. I když na druhou stranu by moji drazí rodičové nejspí konečně uznali, že nemám co na sebe a dovolili by mi dokoupit pár nezbytností. Ovšem ke stávajícím okolnostem je v mém vlastním zájmu chovat se jako vzorná dcera. To zahrnuju i položku neustále nosit vrchní díly oděvu. I v případě, že se jedná o cílené vydírání.

V pokoji mám večer radši zhasnuté světlo. Tma milosrdně zakrývá ten bordel a cestičku od dveří do postele. Zítra na to vlítnu. Čestný skautský! :)
Potřebovala, bych někoho nezávislého kdo by ohodnotil úrověň mého psaní. Nejenom na blogu, ale i na papíře. Určiotě ne naši mimoňskou učitelku češtiny, protože ta můj sloh ohodnotila 3 kvůli úpravě (zapomněla jsem okraje a osnovu). Nejspíš si dala jako novoroční předsevzetí přesvědčit mě, abych šla studovat cokoliv s vyjímkou žurnalistiky.

Zajímalo by, čistě teoreticky, kolik párů se deně rozejde na celém světě, v Evropě, v České republice, v Moravskoslezkém kraji a v našem městě. Pak bych chtěla vědět, jestli převažuijou vztahy ukončené ženský pohlavím nebo mužským. Nevím proč. Nejsem žádný milovník grafů ani numerofil. Existuje vůbec něco jako numerofilie? Jak chcete páchat uchylné věci s čísly? Pozvat svoji učebnici matematiky na kafe a pak ji zatáhnou do postele? Nezapomeňte z ní sundat obal a dávat pozor, aby vás nepřistihla geometrie. Umí být pěkně zákeřná a kdo ví k čemu všemu se dá použít úhloměr či trojúhelník s ryskou, když je chcete využít k jiným účelům než k jakým jsou prodávany. Můžete být klidní, jedinou věc kterou páchám s učebnicí matematiky a k čemu není určená je, že ji prvně přemlouvám, abych někde vzadu objevila výsledky a když je nenajdu tak ji vyhrožuju, že se proletí z okna. Naštěstí nemáme domácí úkoly z matematiky tak často, aby to někdo z protějšího domu zaznamenal. Nejspíš by mě mylně pokládal za numerofilku.

Někteří kluci by měli dostat zákaz vycházení z domova...

16. května 2009 v 19:55 | Coco |  My Diary♥
...až do doby než opravdu pochopí, že není nic horšího než ponožky v sandálech! Tohle je omluvitelné pouze u představitelů mužského pokolení z roku 1 2. Ten včerejší drahoušek mě rozesmál. Málem jsem ho propíchla míchatkem na Mojito. Byl to hňup. Takhle ho vystihla Terka. Trefila se a já jsem se konečně zasmála a vzala to s nadhledem sobě vlastním. Pravda, ten nadhled mohl být vůči němu trochu jemnější. Ale na druhou stranu jsem dokázala během pár sekund sestavit 6 bodů proč si zasloužil špatné zacházení:

1. Chtěla jsem modrookého tmavovlasého kudrnatého slaďouše. On byl rozcuchaný špinavě blond hňup.

2. Nudil mě. A to tak, že jsem navzdory svému slušnému vychování vytáhla u stolu mobil a napsala všem svým známým, že je hňup.

3. Jeho inteligence nebyla nijak zvlášť pronikavá a přestože jsem se k němu doslova dobelhala, protože jsem si vzala nové nerozchozené boty táhl mě na procházku.

4. Chodí na zemedělku. Nesnáším hlínu a zvířata větší než králík a pudl.

5. Nezaplatil za mě! Vždycky muži nabídněte, že svou půlku zaplatíte, ale jestli Vás opravdu nechá zaplatit, už mu nikdy nevolejte!

5. Celou dobu žvanil jak miluje Prahu. Já ji taky miluju. Celou dobu žvanil jak miluje pražské památky. Já je taky miluju. Hlavně ty na Pařížské a Palladium. A taky to obrovské Mango. A Starbuck. Ani jedno z výše jmenovaných neznal. Což dokazuju, že žádné opravdické pražské památky neviděl. Cožpak není Pařížská v (nebo kousek od) starém Židovském městě?


Teda nemyslete si, že já jsem žádné pražské památky neviděla. Viděla, ale 1x mi to stačí. Mám dobrou paměť.

Ale na jeho obhajobu jsem během 4 hodin, přišla na jeden bod a to: když jsem eSeMeSkovala nerušil mě a počkal až to dopíšu.


Na závěr mě napadá jedno takové přirovnání. On sice nebyl knížka, ale v podstatě ten včerejšek krásně vystihuje můj vlastnomozkově vymyšlený citát:

Proč bych měla číst amatéry, když můžu mít Shakespeara?

A na úplný konečný závěr Vám opravdu přísahám, že jsem viděla všechny ty úžasné památky, které se v Praze nachází a které se nezařazují do obchodů, kavéren a restaurací. Rudolfinum, Karlův most, Orloj, všemožné náměstí, Sochu svatého Václava, Národní divadlo, hotel Hilton, hotel Four Season, Petřínskou rozhlednu, úžasnou Zoo a další historické pamětihodnosti. To jenom abyste si nemysleli, že jediné co znám jsou obchody. Já jsem totiž všestraná dívka. Kreslím, píšu, čtu, hraju, zpívám (ve vaně).... :)

Mimochodem neznáte někdo jak se jmenuje ta boží písnička od Robbieho, kde zpívá takové to ta, da, dá, dá, dá, dááá, da........ :D

16-ti leté sklerotičce došel humor

14. května 2009 v 17:12 | Coco |  My Diary♥
Ani se ji nedivím, protože při tom všem čím teď prochází...

1. Nechápe chemii. Ale už má doučovatele. Jakéhosi opravdu chytrého studentíka z gymplu. Tak snad vezme s nadhledem i acidobazické reakce.

2. Tomu nejdokonalejšímu klukovi, který kdy chodil po světě dala svůj e-mail. Bohužel se asi nikdy nedoví jestli napsal. Zapomněla totiž heslo. A vlastně i ten meil. Bůhví jestli jsem mu ho zadala správně. A ze seznamu mi taky moc nepomohli, já totiž zapomněla i tu náhradní otázku v případě ztráty hesla. Zasloužila bych si pár facek.

3. Zítra jde na schůzku s klukem a jediné co ji zajímá je, jestli za na zaplatí účet.

4. Koupila si nový lak na nehty. Na nehtech má barvu hrachové polívky. A nemá paragon.

5. Nová taška Baťa se ji už ani tak nelíbí jako v obchodě. A nějak se zvětšila. No co, alespoň nebudu potřebovat kufr.

6. Ještě pořád není rozhodnutá jestli pojede na ten jazykový kurz nebo ne. Je zoufale nerozhodná.

7. Zítra si jde koupit nové prádlo. Jak se asi bude cítit až bude žádat svou velikost? U kalhotek triumfálně jelikož prodavačka bude nosit velikost 5x větší než tu, kterou bude požadovat a u podprsenky už bude pokorněji, protože nejmenší velikosti nemají všude :D

8. Až si vzpomene kde nechala odlakovač půjde si z nehtů odstranit tu hrachovou zeleň.

A teď jde po 100 zkusit zadávat různé hesla na ten e-mail. Tak tohle je láska...


O 30 minut později:

Já jsem vážně trubka. E-mail existuje, heslo je správné, jenom musí být napsané velkýma písmenama! :D Ale žádný meil mě nečekal :/ Však jsem mu ho dala teprve včera :D

8 žen, 1 muž, 1 hysterka a 1 konec...

9. května 2009 v 20:49 | Coco |  My Diary♥
...=11 prvků. Těmito slovy bych přibližně charakterizovala minulý týden. Přesněji čtvrtek minulého týdne. Po úspěchu (za úspěch beru to, že jsme to nakonec ve zdraví odehráli) s pohádkou se vrchní kápo našeho divadelního souboru rozhodl zabrousit do divadlo pro straší. Vypral si k tomu prvotinu 8 žen. Ve čtvrtek, když jsem byla v Praze se rozodl, že já budu úžasná bábinka (kterou mimochodem zabijou flaškou od rumu. Kdyby alespoň pravou whisky...) a jelikož jsem byla moc daleko na to, abych se ohradila, odklepli mi tuhle roli. Nemám nic proti starým lidem, ale v letech kdy jsem plna elánu a temperamentu bych mohla hrát přeci jenom něco akčnějšího než invalidní stařenku. Po shlédnutí filmu, který Mirouška inspiroval jsem došla k závěru, že přeci jenom jsem na tom ještě dobře. Zbytek téhle partičky totiž byli lesby, frigidky a staré panny + jeden mrtvý muž spící (za živa) se služebnou, čekající dítě s nevlastní dcerou, podvádějící svou ženu, která byla až nápadně podobná Paris Hilton ve středních letech a po kterém šílela sestra jeho ženy. Ta mrtvola byla ústřední bod. Akorát nechápu, jak tak tak mizernou detektivku chce nazkoušet, aby naše premiéra nebyla zárověň i derniéra (poslední představení). Když je tak příšerný film, který má mnohem víc možností než divadelní představení jak to asi bude vypadat v divadle? Okamžiku pravdy se (snad) nedočkám, sháním za sebe totiž náhradu. Abych tomu filmu zas tak nekřivdila ony dámy krásně tančily a zpívaly úžasné francouzské písně. Ovšem z celého našeho souboru umím francouzsky akorát já a zpívám jako když kočka lítá po vlnitém plechu.

Zpátky z Prahy, se zmrzlinou...

3. května 2009 v 19:51 | Coco |  My Diary♥
... a biologií. Naštěstí se učím jenom decentně jedním očkem. Druhé se soustředilo na ďábelskou Meryl Streep s Pradou. A taky na zmrzlinu Haagen Dazs s makadamiovými oříšky v karamelu. Ochutnejte ji jedou a už nikdy nebudete chtít jinou.

Státní svátek jsem prodloužila o čtvrtek a odjela do Prahy. Doufám, že tohle nebude číst naše třídní jelikož potom by mi omluvenka na trhání stoliček s následným opuchnutím celého obličeje neprošla. Praha byla jako vždy famózní, božská a úchvatná. Starbuck chutná pořád stejně báječně, Pimkie je pořád můj nejoblíbenější obchod, v Pařížské ještě pořád stojí Louis Vuitton , renovují Pradu a já jsem si poprvé od první návětěvy Prahy nic nepřivezla. Vyjma pásku a kabelky. Taky jsem se musela celý víkend uklidňovat, abych nemlátil hlavou do zdi a vytáhla nehty z matrace. Ale zvládla jsem to. Teď jsem si vzpomněla na tu sadu s leštítkem na nehty, pilníkem a jakýmsi zlověstným nástrojem. Tak to jsem si vážně mohla klidně dopřát i tu úžasnou kabelku z Manga. Sakra. Jdu hledat on-line shop a zárověn nejližší spoj do Ostravy. Bez té kabelky se mi zpomaluje srdce.